Michal Dokoupil o českém road racingu a aktuální sezóně 2016
Přinášíme Vám rozhovor s Michalem Indim Dokoupilem před sezónou 2016. Během předsezónního zkoušení kombinéz RST jsme v prodejně K2 moto vyzpovídali Michala Indi Dokoupila, který je v současnosti náš nejznámější road racingový závodník. Zajímala nás jeho aktuální situace a názor na český road racing. Ahoj Michale, na sociálních sítích jsme zahlídli fotku tebe a nové R1. Uvidíme tedy Indiho ve třídě nad 600, nebo to byl nějaký fór? Indi: „Byl to tak trošku fór, ale založený na mých určitých myšlenkách. Chtěl bych se zúčastnit na TT všech tříd kromě sidecar, ale jak říkám, byl to takový pokus, abychom zjistili, jak budou lidi vůbec reagovat a jestli to lidi zaujme. Vše závisí samozřejmě na financích a na partnerech. Kdyby to vyšlo, tak by to byla paráda.“ R1 tedy máte v plánu jen na TT, nebo by se využila i pro český racing? Indi: „Litrovou motorku bych chtěl hlavně na Man, ale asi by se využila i na jiné závody. Jde o to, že na Man nepojedeš, aniž bys na té motorce už něco neodjel, ale v tuhle chvíli ani já nevím, jestli ta motorka pro letošek bude, nebo nebude. Na příští rok ji budu chtít ale určitě.“ Jaká je aktuální situace v irském týmu? Indi: „Předběžně co vím, tak by to mělo probíhat v podobném duchu jako minulý rok s tím, že by se jely třídy SS400, Supertwin, 600 a litry. V Irsku můžeš jet jen 5 závodů za víkend, takže to musíš ořezat, aby ses vešel do těch pěti závodů. Čeká nás několik novinek, noví partneři a tak dále, ale zatím nemůžu úplně prozrazovat, jak to bude vypadat. Myslím si ale, že budu mít v Irsku rozhodně lepší techniku než loni.“ Kvůli Manu jste plánovali nějaké úpravy na motorce. Jaké úpravy to jsou nebo by měly být? Indi: „Máme teď rozpracovaný projekt ohledně aerodynamiky naší Kawasaki ER6 do třídy Lightweight. Máme v plánu upravit plasty ve spolupráci s firmou Motoforza, která nám pomáhá vyvíjet kapoty přímo na Man v aerodynamickém tunelu. Co se týče motoru, tak tam žádné změny řešit nebudeme. Jsme spokojení s tím, co máme, ale je třeba doladit detaily, které ovlivňují na Manu celkový čas, a opravdu se zaměřit na to, aby ta motorka byla na Man úplně TOP. Co se týče českých závodů, tak tam to nějak moc neřešíme. Konkurence samozřejmě vyzbrojí, což je dobře, protože aspoň ta třída bude atraktivnější.“ Vloni jsi moc českých závodů neodjel. Posunuli jste se s týmem v českém road racingu za minulý rok dopředu? Indi: „Nepřijde mi, že bychom se nějak posunuli dopředu, protože jsme neměli moc dobrý start do sezóny. Měl jsem nehodu na Slovakiaringu a pak v Hořicích, a to nebylo zrovna to, co bychom si představovali. Na Manu jsme měli velké očekávání vzhledem k sezóně 2014, ale kvůli okolnostem to neproběhlo tak, jak jsme chtěli. Přesto ale samozřejmě neusínáme na vavřínech a je potřeba jít pořád dál. Možná jsme minulý rok nepředvedli něco extrémního, ale minimálně jsme si udrželi standard, který chceme, což je jezdit na bednu, být vidět a dělat svou práci dobře, takže ono se zase až tak dál už u nás posunout nejde. Bohužel se nám nepodařilo pokaždé vyhrát, ale beru to tak, že je to dlouhodobá práce a kvůli tomu, že se nějaký závod nevydaří, to určitě nezabalím. Samozřejmě do budoucna bych chtěl, abych se ještě zlepšoval, ale jak říkám, jsou to stroje. Je to věc, která se může kdykoliv rozbít. Ty jsi člověk, který se může kdykoliv zranit, je tam strašně moc ovlivňujících faktorů. Dalším faktorem je, že si konkurence pořizuje motorky třeba z mistrovství světa. Lidi se pak diví, že závody jsou na národní úrovni drahé, pokud chtějí být konkurenceschopní. Kdyby to nechali tak, jak to je, a byli všichni nějak soudní a nedělali v motorkách extrémní úpravy, tak se dá jezdit relativně za dobré peníze. Dneska to už ale nejde, protože všichni nakonec tomu vylepšování nějakým způsobem podlehnou, protože každý chce vyhrát. Omezení úprav by muselo být jasně přímo v řádech, s čímž zase souvisí (ne)schopnost technických komisařů odhalit případný levoty. Když jsem jel Hořice v úplné sérii bez úprav i bez elektroniky, tak pro spoustu lidí bylo moje čtvrté místo pomalu propadák a hned jsem dostal jako závodník nálepku “za zenitem”, takže to chápu z obou stran.“ Vidíš posun v českém road racingu jako takovém? Jde to správným směrem? Indi: „Určitě, co se týče organizace závodů road racingových podniků, tak tam to jde nahoru. Na některých závodech to není až tak rapidní, ale třeba v Těrlicku jde standard každý rok nahoru a v Hořicích to samé. Vznikly tady další podniky, které jsou zajímavé, jako je třeba Volárna. Nevím, co to Brno, něco se tam mělo jet, ale nevím, jak to dopadlo a měl by se obnovovat Kyjov… tohle všechno jen poukazuje na to, že je road racing zajímavý, lidi se tím zabývají a závodníky i diváky to láká. Roste ctižádost jezdců, protože mají větší šanci se ukázat, když je víc podniků. Teď už samozřejmě chybí jen ta televize, protože dokud závody nebudou mít propagaci, kterou potřebují, tak to bude vždycky složitější pro jezdce i pro promotéry sehnat sponzory. Pořád velkou roli v tomto sportu hrají peníze, protože bez nich to nejde.“ Jaká je pro tebe největší slabina českých road racingových závodů? A co bys jako závodník uvítal jako zlepšení na těchto závodech? Indi: „Nelíbí se mi, že neexistují žádné rozpravy s jezdci, než začnou závody. Už se to snažili napravit v Hořicích, že tam byla alespoň rozprava s nováčky. Je potřeba zlepšit disciplínu jezdců v tom, aby nechlastali do bezvědomí a ráno byli střízliví na motorku, aby se na trati chovali jako lidi a ne jako prasata mezi sebou. V Irsku se ráno před tréninky i před závody musí dýchat a je to nejlepší opatření. Pořadatelé jsou kolikrát taky úplně mimo, protože traťák řve něco na jezdce a obráceně, sprostě si nadávají a podobné věci, a to k závodům prostě vůbec nepatří. Chybí mi tu asociace traťáků. Školená skupina traťových komisařů, kteří by jezdili po všech závodech a byli vážení. Často totiž divákům i jezdcům chybí respekt a neuvědomují si, že to nejsou uklízečky a že když je z některých míst vykazují, má to opodstatnění. Bohužel dneska je to rozdělené na CAMS a AČR, takže jedni jezdí tam a ti nejezdí zase tam a je to chyba. Kdyby to byla užší parta lidí, kteří by si tu práci i trénovali a byli by sladění, tak by ta kvalita a úroveň šla hodně nahoru. Často jsou někteří traťáci úplně k ničemu, nereagují adekvátně nebo nereagují vůbec a ti pak kazí jméno i ostatním, kteří fungují perfektně. Bezpečnost je na prvním místě a my závodníci se na ně naprosto spoléháme.“ Myslíš, že i samotní jezdci by se stavem českého road racingu mohli něco dělat? Indi: „Mohli by něco dělat, ale museli by se víc semknout dohromady. U nás chybí nějaká funkční asociace jezdců, kdy by jezdci byli víc propojení a podporovali se. Dalo by se vybojovat hodně věcí na závodech, ale museli by za sebou stát všichni závodníci nebo minimálně 60%, aby se nebáli říct ,,hele, riskujeme naše životy, takže to chceme takhle, nebo nejedeme, sebereme se a jedem domů. Není to žádné vydírání, ale je to jediná cesta, jak to funguje třeba v zahraničí. Když se někomu něco nelíbí, můžeš jít a řešit to, a to tady u nás chybí. Jezdci spolu tak úplně nekomunikují, protože je to rozdělené na skupinky cca 5-10 lidí, kteří se scházejí, kamarádí, a pak ten zbytek nic. Takhle to ale nemůže fungovat do nekonečna, protože je to spíše krátkozraká cesta.“ Uvítal bys v rámci českého road racingu nějaké nové okruhy? Indi: „To už jsem odpověděl v té otázce předtím, že jich teď hodně přibylo, což je dobře, protože to pomáhá tomuto sportu. Já bych to přivítal, ale zase na druhou stranu vím, že nemám rok nafukovací a každý měsíc nebo každý víkend jezdím někde po závodech a nemám čas na nic jiného než na závody. Když začne sezóna, tak každý víkend jen závody a závody, nějaké trénování na motorce a tak dále. Až přibudou další podniky, nastane problém, že se budou krýt s jinýma závodama a ne všechny jezdce uvidíš na všech závodech. Ono to ale nemusí být úplně na škodu. Myslím si, že vznikne určitý okruh závodů, kde se objeví ti opravdu TOP jezdci, a pak budou závody, kde bude špička chybět, což by byl přirozený vývoj a pomůže to se ukázat i těm ostatním. Nemůžeš stihnout všechno, a když chceš jezdit i ve světě, tak musíš být tam, a nemůžeš být všude.“ Chystáš se před začátkem sezóny ještě trénovat někde na okruhu? Indi: „Určitě budeme mít ještě nějaké testování. Nevím ještě přesně kde, co a jak, ale určitě chceme testovat. První tři závody se jedou v Irsku už v dubnu, takže je otázkou, co nám v březnu počasí dovolí.“ Děkujeme Michale a přejeme do nové sezóny co nejlepší výsledky.
|